Únětice
digitální povodňový plánB. Věcná část
Charakteristika zájmového území
Obec Únětice leží v okrese Praha-západ, kraj Středočeský, v údolí Únětického potoka asi 8,5 km severozápadně od centra hlavního města Prahy. Jedná se o obec s 925 obyvateli. V obci je 272 domů, které leží v průměrné nadmořské výšce 252 m n.m. Recipientem Únětického potoka, hlavního zdroje povodní v obci, je Vltava v Roztokách, vzdálená od obce 4 ř.km, takže zpětné vzdutí zde nehrozí.
Únětický potok odvodňuje významné území Letiště V. Havla a výše položené obce Kněževes, Tuchoměřice, Přední Kopaninu a Statenice. Z dalších osídlení v okolí jsou významné Horoměřice a po toku dále Suchdol a město Roztoky v levobřežní inundaci Vltavy.
Území obce leží v povodí Únětického potoka (č. hydrol. pořadí 1-12-02-0120), který je levostranným přítokem řeky Vltavy v jejím ř.km 38,300. Od ústí do Vltavy až k silničnímu mostku v osadě Černý Vůl (část Statenic), tedy včetně Únětic, je Únětický potok pstruhovým revírem ČRS s možností rybolovu (403 008 – Únětický potok). O vodoteč pečuje správce vodního toku Povodí Vltavy, státní podnik, Praha.
Únětický potok vtéká do katastru obce na svém ř.km 5,5 narovnanou trasou podél Horního a Malého a rybníka, které také bočně levým obtokem napájí. Břehy jsou zpevněné kamennou rovnaninou se sklonem 1:1, koryto má šířku ve dně 2 m a hloubkou cca.1,5 m. Intravilán obce končí u areálu Dolního rybníka, který potok rovněž bočně napájí a směřuje kolem Trojanova vodního mlýna do Tichého údolí mezi Suchdolem a Roztoky.
MORFOLOGIE TERÉNU, GEOLOGIE
Morfologicky se jedná o území relativně mírně členité a sklonité, zvlněné převážně v plynulých mírných tvarech a křivkách vyjma některých vrcholů, údolí či skalnatých strání spadajících k Únětickému potoku. Geologické podloží katastrálního území obce je součástí tzv. Kladenské tabule, tvořené starohorními a prvohorními asyntsky zvrásněnými horninami, převážně složenými z břidlic, fylitů, svorů a pararul, tedy přeměněných hornin. Povrch těchto vrstev, tvořících původní velmi mírně zvlněnou rovinu nad následně vzniklými údolími, obsahuje eolické a deluvioeolické sedimenty – spraše.
Na svazích po obou stranách údolí vzniklého erozivní činností vodního toku jsou uloženy většinou vrstvy prachovců, břidlic, drobů tzv. kralupsko – zbraslavské skupiny, v některých místech údolí, ale i roviny nad údolím, byly odkryty nebo vystoupily odolné suky (vrchol Na Vršcích nad Roztoky, 297 m n. m.) nebo strukturní hřbety buližníků (Kozí Hřbety, Holý vrch - Alšova vyhlídka). Buližníky, respektive silicity, vystupují v protáhlých proměnlivě mocných tělesech v délce od desítek metrů po 2 km. V bezprostředním okolí toku vodoteče jsou usazeny kvartérní holocenní nivní a splachové sedimenty převážně hlinité, písčité a úlomkovité, v menší míře se zde občas zachovaly i starší kvartérní pleistocenní deluviální sedimenty, rovněž převážně hlinité, písčité a kamenité. Místy ojediněle jsou zachovány zbytky příbojových uloženin svrchnokřídového moře (koryčanské souvrství, objevující se ve větší míře kolem Horoměřic).
Veškeré obytné stavby musí mít proveden radonový průzkum na ověření přítomnosti půdního radonu v podloží a podle zjištěného stupně musí být navržena a zabezpečena stavba tak, aby bylo vnikání radonu do objektu zabráněno. Pro Únětice je zpracována Českou geologickou službou komplexní radonová informace: v řešeném území je převažující radonový index: 1, tj. radonový index nízký, hornina droba, prachovec, typ horniny: sediment zpevněný. Nejbližší střední a vysoký radonový index je mapován v úzkém pásu mezi Horoměřicemi a okrajem Roztok, obsahujícím Kozí hřbety, a procházejícím jihovýchodně až východně od Únětic.
geneze: útvar neoproterozoikum, soustava: Český masív - krystalinikum a prevariské paleozoikum, oblast středočeská (bohemikum).
ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ PŘÍRODY
Přírodní rezervace je v České republice jedním z tzv. zvláště chráněných území. Je maloplošným chráněným územím s regionálním významem. Kromě ochrany menšího území soustředěných přírodních hodnot slouží k ochraně vzácného a regionálně významného biotopu (například rašeliniště), případně většího počtu vzácných druhů rostlin nebo živočichů. Na území katastru Únětice se sice takové území PR nevyskytuje, východní hranicí však katastr s tímto územím sousedí. Přírodní rezervace Údolí Únětického potoka zasahuje k hranicím svým západním výběžkem, pokračuje směrem východním, kde se cca po 450 m dotýká a sousedí s přírodní rezervací Roztocký háj – Tiché údolí. Rozsáhlý chráněný komplex lesů a luk obou přírodních rezervací doprovází tok Únětického potoka pod Úněticemi a sahá až k zástavbě Roztok.
Přírodní rezervace Údolí Únětického potoka a Přírodní rezervace Roztocký háj – Tiché údolí jsou dvě vzájemně hranicemi propojené rezervace, významné z přírodního, krajinářského a historického hlediska. Území Přírodní rezervace Údolí Únětického potoka přiléhá ke hranicím katastru Únětice u Prahy západním výběžkem, a bezprostředně navazuje na prostor Holého vrchu a Alšovy vyhlídky severně od Únětického potoka, který je již v území katastru Únětice u Prahy.
Přírodní rezervace Roztocký háj – Tiché údolí s katastrem Únětice u Prahy přímo nesousedí. Obě chráněná území jsou však uvedeny pro bezprostřední návaznost a důležitost i pro řešené území.
PŘÍRODNÍ REZERVACE ÚDOLÍ ÚNĚTICKÉHO POTOKA
Tato přírodní rezervace do vlastního řešeného území nezasahuje. Končí přímo na východní hranici katastru Únětice. Jedná se o přírodní rezervaci 77 - Údolí Únětického potoka v katastrálním údolí Suchdol (ev. č. 1093), krajinářsky význačnou nivu a skalnaté svahy údolí s cennými zbytky vřesovišť.
Údolí Únětického potoka mezi Úněticemi a Roztockým hájem včetně buližníkového hřebene Kozích hřbetů a dříve i Holého vrchu, k. ú. Suchdol - Praha 6 má výměru 62,13 ha, nadmořskou výšku 216 až 310 m. n. m., a bylo vyhlášeno vyhláškou NVP č. 5/1988 Sb. NVP ze dne 4. 7. 1988. Předmětem ochrany jsou skalnaté svahy a údolní niva Únětického potoka mezi Úněticemi a Roztoky včetně buližníkového suku Kozích hřbetů jako významný krajinářský celek s výskytem chráněných druhů a geologických profilů. Geologicky je významný čtvrtohorní profil u Holého vrchu, biobotanicky skalní step a zbytky vřesovišť s původní květenou, vyžadující ochranu drobné zvířeny. Území navazuje na přírodní rezervaci Roztocký háj - Tiché údolí na území okresu Praha - západ, s níž tvoří uzavřený krajinný celek (viz text výše).
Nejcennější partií celého chráněného území jsou Kozí hřbety tvořené velmi tvrdými buližníky. Území Prahy a okolí bylo v dávné minulosti třikrát přelito mořem, a každé zde zanechalo nějaké usazeniny. Z bahnitých usazenin proterozoického (předprvohorního) moře vznikla pozdějším zpevněním mocná souvrství břidlic, slepenců a tělesa tvrdých silicitů neboli buližníků, která dnes vytvářejí v krajině výrazné kopce.
Území bylo souvisle osídleno už od nejstarších dob a s pozůstatky vlivu člověka se setkáváme na řadě míst. Minimálně v blízkém okolí bylo osídlení doloženo už ve starší době kamenné, již v paleolitu a od počátku neolitu bylo osídleno nepřetržitě. První zemědělci přicházejí kolem roku 5000 před naším letopočtem. Z konce 3. tisíciletí pocházejí nálezy přímo z úpatí Holého vrchu u obce Únětice (středoevropská únětická kultura doby bronzové). Slované se zde poprvé objevili patrně již v 6. století a průkazně se tu usadili v 10. století. Kozí hřbety obcházela v raně přemyslovské době tzv. Velká cesta, která spojovala Levý Hradec a Pražský hrad. V blízkosti současného Trojanova mlýna vznikl mlýn už ve 12. století. Území přírodní rezervace ovlivnil od 16. století chov a pastva ovcí. Území bylo odedávna intenzivně využíváno dominantně jako pastvina pro ovce a kozy, částečně zde byly i ovocné sady, louky byly odvodňovány a koseny. Tento způsob využívání území, který trval stovky let, nechal vzniknout specifickým společenstvím, která nahradila původní lesy.
Především se jednalo o vřesoviště. Les se sem začal vracet až po velmi dlouhé době teprve ve dvacátém století. Pro zalesnění byl bohužel nešťastně zvolen trnovník akát, ke kterému později přibyly ještě borovice černá a lesní, modřín nebo dub červený.
Potoční niva je provázena ptačincovou olšinou a střemchovou jaseninou, svahy byly v minulosti pokryty vřesovištěm, které bylo však v padesátých létech zalesněno borovicí; dnes zbývají z vřesoviště nepatrné zbytky. Malé úseky vřesu jsou na jižních svazích, kde je střídají kostřavové skalní stepi a porosty teplomilných křovin. V horních partiích svahů říční terasy, na písčitých sedimentech společenstva s paličkovcem šedavým. Z význačných a chráněných druhů uveďme stepní druhy bělozářku liliovitou, křivatec český, koniklec luční český a kavyl vláskovitý, dále smil písečný, vemeník dvoulistý a trávničku obecnou.
V území jsou čtyři hlavní výrazné typy biotopů a to: a) skalní stepi a lesostepi na skalnatých hřbetech a k jihu obrácených svazích údolí, b) zbytky vřesovišť, zejména na svazích obrácených k severu (větší část bývalých rozsáhlých vřesovišť byla před r. 1968 zničena plošnou výsadbou monokultury borovice lesní), c) niva přirozeného toku potoka na dně údolí s olšinou, mokřadními loukami a mokřady i s rákosinami, d) štěrkopískové plochy (terasy) na horních hranách údolí.
Z ryb byl v protékajícím potoce zjištěn hrouzek obecný. Vyskytuje se tu ještěrka zelená. Avifauna se shoduje s druhy ptáků přilehlého Tichého údolí, dříve zde hnízdil dudek chocholatý. Podobná je i savčí fauna, byli zde zjištěni myška drobná a rejsec vodní.
V údolí potoka jsou pozůstatky bývalých mlýnů. Zřejmě nejznámější je Trojanův mlýn. Tůmův mlýn je jedním ze zaniklých mlýnů, po kterém zbyl jen mlýnský rybník a zbytek náhonu. V letech 1786–87 byl postaven Suchý mlýn hostinským J. Burdou, který několikrát vyhořel a dnes budovy slouží obytným účelům.
V současné době je užíváno území převážně lesnicky, částečně je bez využití, zemědělsky (k pastevectví) je užíváno omezeně. Je třeba udržet mozaikovité bezlesí na jižních svazích, systematicky odstraňovat křoviny na plochách vřesovišť a na kostřavových skalních stepích a likvidovat nepůvodní dřeviny. V současné době proto při terénních průzkumech byly pozorovány zásahy do nepůvodních porostů v oblasti Kozích hřbetů. Jejich smyslem je nahradit především trnovník akát původními druhy dřevin, zejména dubem zimním.
PŘÍRODNÍ REZERVACE ROZTOCKÝ HÁJ – TICHÉ ÚDOLÍ
Přírodní rezervace 63 - Roztocký háj – Tiché údolí je součástí rozsáhlého chráněného území Roztocký háj – Tiché údolí, Sedlecké skály, Údolí Únětického potoka. Svými hranicemi tyto jmenované celky chráněné přírody na sebe navazují. Přírodní rezervace Roztocký háj – Tiché údolí tvoří ve styku s přírodní rezervací Údolí Únětického potoka severní část údolí Únětického potoka, poté východněji Únětický potok prochází středem širokého území až k Roztokám.
Údolí Únětického potoka a přilehlé svahy a plošiny na katastrech Roztoky u Prahy (okres Praha - západ), Suchdol a Praha 6 (Praha 6) jsou o výměře 111,4157 ha, nadmořské výšce 190 - 270 m. Chráněná území byla založena výnosem MŠVU č. IX-357-2-51 z 10. 8. 1951, výnosem MŠVU č. 100.988/51 z 9. 9. 1951 a výnosem MK ČSR č. j. 14.200/88 z 29. 11. 1988. Jedná se o ochranu celkového rázu krajiny, původní květeny, drobné zvířeny a geologických útvarů. Skalní podklad je tvořen proterozoickými horninami, převažují droby, prachovce, břidlice, na západě vystupuje mohutný pás buližníků (silicitů), vyskytují se též žíly porfyritových a bazaltových hornin (spilitů). Území obsahuje hlinitokamenité sutě, svahoviny, spraš, na nich jsou vyvinuty rankery a hnědozemě, relikty tropického zvětrávání. V rozlehlých lesních porostech se střídá černýšová dubohabřina, biková doubrava, vřesová doubrava a habrová javořina. Dříve kosené údolní louky přecházejí samovolně do porostů olšin. Severní odlesněné svahy pokrývala rozlehlá vřesoviště, po zalesnění vřesové porosty ustoupily.
Les byl antropicky silně ovlivněn již v prehistorické době. Na plošině se nachází halštatské mohylové pohřebiště.
Podnebí
Dle Quittova členění se jedná o teplou oblast T2, kde průměrná roční teplota se pohybuje mezi 9 – 10 °C, průměrná lednová teplota pak mezi -2 a -3 °C a průměrná teplota v červenci se pohybuje v rozmezí 18 – 19 °C. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje mezi 500 až 600 mm, přičemž ve vegetačním období v průměru spadne 350 – 400 mm srážek.